Dnes Vás pozvu na sice kratší, ale o to zajímavější procházku. Nebude ani příliš dlouhá, ale hlavně v ní nebude nouze jak o historii, tak i o přírodu. A už z nadpisu jste nejspíš poznali, že se budeme toulat po Kutné Hoře.
Že je Kutná Hora v seznamu Unesco, ví asi každý. To má samozřejmě za následek, že jen v hodně málo městech narazíte na neustále fotografující japonce tak často, jako právě tady. Ale ono se není v podstatě čemu divit, protože Kutná Hora za to opravdu stojí. Nicméně já bych Vám chtěla doporučit takovou cestu, abyste si vychutnali jak přírodní klid, tak i trochu turistického ruchu.
My sami jsme se zaparkovali auto na parkovišti poblíž centra a kolem morového sloupu jsme se dostali na náměstí, kde patrně asi dáme výstupní pozici. Celé náměstí jde lehce z kopce a v pravém rohu(při pohledu z vrchu náměstí) je ulička vedoucí k Vlašskému dvoru, což je bývalý královský palác s mincovnou. Pokud si budete chtít objekt prohlédnout, rádi Vás jistě přivítají, my ale jinak pokračujeme přes kamenné schody vedoucí podél zahrady Vlašského dvora, viz. foto. Po pravé ruce budete mít krásný výhled na Jezuitskou kolej a chrám Sv. Barbory, kudy později také půjdeme.
Nyní nás čeká právě ta přírodní část, což je stará Královská cesta, která byla spojnicí mezi Kolínem, Kutnou Horou a Čáslaví. Abychom se na ní dostali, je potřeba podejít železniční most, přejít přes řeku Vrchlici a napojit se na cestičku, která bude přímo před Vámi a vede z počátku do kopce.
Je to vážně velmi příjemná cesta, s velkou oblibou sem chodí místní pejskaři, jezdí zde na kole rodiče s dětmi nebo se ostatní jen tak prochází. Tento úsek má zhruba 1,3km a hlavně si nezapomeňte všimnout po levé straně vytesaného portrétu Jaroslava Vrchlického. Jde o velký reliéf, který je později vidět i z terasy u chrámu Sv. Barbory. Na konci této cesty se vydejte doprava podél silnice, což je asi tak nejméně zajímavá část procházky. Až dojdete k velkým monumentálním schodům u kostela sv. Barbory, seběhněte je a chrám budete mít v celé své kráse před sebou.
O samotném chrámu již bylo zcela jistě napsáno mnoho článků, historie tu na Vás dýchne na každém rohu (turista tedy také), ale je to vážně hezký kousek země. Když se kolem ´´Barbory´´projdete poprvé nebo třeba podesáté, vždy se budete mít na co dívat a co nového objevovat. Ta spousta věžiček, soch, mozaikových oken, okapů vsazených do nestvůr (historici prominou) Vás nepřestanou nudit. A budete-li se chtít pokochat i interiéry, dveře máte za mírný poplatek otevřené.
A právě zde začíná ta historická část naší procházky. A než se ještě vydáte podél Jezuitské koleje do centra Kutné Hory, zkuste najít ze zdejší teras ještě jednou reliéf Jaroslava Vrchlikého, který jste už jednou snad viděli. Tady se opravdu nemůžete cestu ztratit, dav Vás povede. Dále budete míjet důl Osel, který také stojí za návštěvu. Jak známo v Kutné Hoře se v minulosti těžilo stříbro a právě tento důl a expozice Vás provedete historií stříbrnictví.
Už nyní jste jen kousíček od náměstí a je jen na Vás, která ulička se Vám bude zdát kouzelnější a kterou se vydáte. Nám se tato procházka moc líbí a pevně doufám, že se bude líbit i Vám. Naštěstí bydlíme jen kousek od Kutné Hory a tak se sem často a rádi vracíme.
