Když jsem poprvé v roce 2014 navštívila Salzbursko, dostala jsem nápad právě na tento web. Od té doby jsem projela spoustu dalších koutů Rakouska, ale právě sem se vracím asi nejraději. Vždycky se moc těším na soutěsky, rokle, vrcholky hor, dlouhé pastviny, ale stejně tak na lanovky, thermály, bazény, muzea, a další zajímavá místa. Program máme vždycky těžce nabitý a mezi snídaní a večeří se v podstatě nezastavíme. Nám to ale nevadí, právě naopak. Každý tráví dovolenou jinak a nám vyhovuje neustálé objevování něčeho nového.
Od loňského roku jezdíme s manželem po Evropě upraveným autem, které sice není jako obytňák, ale máme v něm vše, co potřebujeme. Každý den jsme někde jinde, poznáváme toho opravdu spoustu, včetně nových lidí, což je vůbec nejlepší. V těch nejzapadlejších koutech stále žijí opravdu dobráci, kteří si rádi popovídají a kolikrát nám odvypráví takové příběhy, že o nich ještě hodně dlouho přemýšlíme. A protože teď máme 6 volných dní a nemáme žádný pevný cíl, pojedeme se podívat zpátky právě do Salzburgska.
V úplně prvním příspěvku jsme vám psala, jak je super pořídit si Salzburgskou kartu, která vám po jednorázovém zaplacení otevře spoustu dveří a vstupů, které by jste jinam museli těžce zaplatit. Bohužel to stále spousta z vás neví a tak jsem se rozhodla napsat takový malý deník, který by vás mohl třeba na příští dovolenou inspirovat. Když vás to bude jen trochu bavit, budu ráda, ale číst to určitě nemusíte 🙂
Den první:
Máme před sebou něco kolem 400km a tak si plánujeme, že hned po příjezdu navštívíme infocentrum, zakoupíme kartu a vyrazíme někam do bazénu nebo do thermálu. Karta stojí pro rok 2022 dospělého 80€ a pro dítě 40€. Případně na těchto stránkách najdete odkaz na veškeré informace, které se k ní vážou, včetně kompletních cen, výletních míst a dalších zajímavostí. https://www.salzburgerland.com/cs/salzburgerland-card/
Protože jsme si naši první zastávku naplánovali u města Lofer, zakotvili jsme v kempu poblíž centra. On tam tedy ani žádný jiný není, tudíž byla volba jednoduchá. Kemp Grubhof se rozkládá u řeky Saalach, podél které také vede stezka přímo do centra, na příjemné náměstí a nástupní místo lanovky. Součástí zaplacení kempovného je také karta na danou oblast, která vás, stejně jako karta Salzburska, opravňuje k jízdě zdarma lanovkou, návštěvu dvou soutěsek, jedné jeskyně a dopravu autobusem i vlakem poblíž. Kemp je, ač dost velký, tak ale čistý, klidný, upravený a ne náhodou získal ocenění na rok 2020 a 2022.
Ráno nás přivítaly teplé sluneční paprsky a po snídani byl náš cíl jasný – lanovkou na vrcholek hory Almenwelt Lofer. V Rakousku jsme prakticky každý rok, ale stejně mě nikdy neomrzí ten pohled z výšky na zelená údolí, okolní kamenné třítisícovky, spoustu cestiček vedoucích nahoru a dolů, průzračná jezírka, pasoucí se krávy a také na usměvavé lidi. Ani tento vrcholek nebyl vyjímkou a hluboký nádech čerstvého vzduchu mě v mém pocitu utvrdil.
Na náhorní plošině si můžete podle mapky vybrat z několika tras, které mají od 1,5 do 8km, nebo můžete sejít celý kopec kolem říčky, která se místy mění ve vodopád. Tuto možnost jsme si zvolili my, protože jsme se hned první den nechtěli ´´zatavit´´. Cesta dolů byla velmi příjemná, přestože se šlo úzkou cestičkou, převážně lesem. Zhruba v polovině jsme míjeli zmíněné vodopády, které si v kamenné části vymlely čisté a průhledné tůňky. A protože se třetím rokem koupu pouze zimě, strašně mě ta studená voda lákala, až jsem neodolala. Nevím, jestli se to smí nebo ne, ale prostě jsem do jedné z tůní skočila. Ta ledová voda byla prostě úžasná!!
Našim dalším výletním místem byla jeskyně Schauhohle lamprechtshohle, do které také platí vstup z karty. Byli jsme trochu překvapení, protože do českých jeskyní bývá vstup povolen pouze s průvodcem a s ochranými helmami. Tak to v Rakousku nečekejte….. Po načtení karty můžete vstoupit do jeskyních prostor sami, třeba jen s čelenkou 🙂 Celý dóm je dost rozsáhlý, s několika možnými cestami, spoustou schodů, úzkých a nízkých uliček. Mě osobně se tam vážně moc líbilo, ale jsem si jistá, že třeba průvodci z Bozkovských jeskyní by zaplakali.
Nedaleko jeskyně jsou dvě soutěsky a my jsme si pro svůj další cíl vybrali Naturdenkmal Seisenbergklamm. A dobře jsme udělali. Podél řeky, která rozráží dvě hory od sebe, jsou uměle vybudované chodníky a lávky, které se vznáší přímo nad řvoucí vodou, padající do údolí. Svou obrovskou silou dokázala vymlít velké množství tůní a kolikrát je voda slyšet tak, že si v její přítomnosti můžete tak s přáteli akorát gestikulovat. Když dojdete na konec a kolem vás se ustálí nečekané ticho, máte dvě možnosti. Buď se vrátit stejnou cestou zpátky, nebo jít ještě kousek do kopce a po šotolinové cyklostezce zpět na parkoviště.
Ve večerních hodinách jsme si ještě udělali malou zastávku na nedalekém koupališti (opět vstup z karty) v městečku Saalfelden am Steinernen Meer a pak už jsme se vydali směr kemp – tentokrát na farmu.
Den druhý:
Noc na farmě má něco do sebe….nestačíte se divit, jak moc práce tam je a nikdy vlastně není hotovo. Majitel byl tak nějak milý svéráz, rád se dal do řeči, zároveň si dokázal sjednat pořádek a čistá koupelna mu vůbec nic neříkala 🙂 Ale to nevadí, prostě jsme to vzali tak, jak to bylo.
Na celý den jsme si naplánovali opět výjezd lanovkou Steinbergbahn za městem Leogang (výjezd v ceně karty, jinak 30€), která s námi vystoupala do cca 1800mnm, odkud se jde na nejbližší vrchol Kleiner Asitz. Věděli jsme podle prospektů, že na vrcholku jsou dětská hřiště, pasou se kravičky, koně a ovce. Ale realita nás velmi mile překvapila, protože to byl doslova ´´kýč jak bič´´. Umělá jezera na vrcholcích hor jsou neuvěřitelně čistá a kdyby u nich doslova nebyla cedulka se zákazem koupání, neodolala bych. A ač se v normálním rybníku bojím ryb, tak tady bych ty velké pstruhy proháněla 🙂
Protože nám vyšlo počasí a rozhodně se nám nechtělo dolů do údolí, prakticky celý den jsme prochodili po vrcholcích sousedících kopců. Pokud se sem vydáte, jen dávejte pozor na bikery, protože právě tyto svahy a lanovky je uzpůsobena kolům a vášnivých nadšenců zde najdete skoro víc jak běžných turistů.
Odpoledne jsme chtěli zasvětit známému jezeru Zell am See, ale protože jsme zde již jednou byli a tentokrát se nám vážně nedařilo zaparkovat, druhou návštěvu jsme vzdali. Místo toho jsme jeli do kempu Campingplatz Bad Neunbrunnen, který můžu vážně vřele doporučit. Nejenže není předražený jako okolní kempy, ale navíc je velmi čistý, přívětivý, s perfektním zázemím a s jezírkem, kde s vámi plavou ochočení kapři 🙂
Něco málo k rakouský kempům
Když jsme ještě jezdívali se svými dcerami a s rodinou kamaráda, raději jsme si pronajímali celé apartmány. Při osmi lidech nám kempy nedávaly smysl. Protože ale čas letí a naše holky už mají soukromé cíle, po pořízení obytného auta jsme kempy začali navštěvovat.
V Rakousku není dobré přespávat na divoko, přeci jen jsou policisté velmi striktní a vážně vám nic neodpustí. Na druhou stranu jsou zdejší kempy ve více případech velmi čisté a kultivované. Navíc jsem vždycky velmi rozčarovaná z toho, že ač je tady obvykle vážně plno, kempy jsou velmi tiché a v nočních hodinách opravdu nikdo neruší. České kempy nevyužívám, pouze když sjíždíme Vltavu jiná možnost opravdu není. Vždycky mám pocit, že pro každého platí pravidlo, že jakmile překročí bránu, musí začít až do ranních hodin doslova řvát, protože tak je to prostě zvykem. A čím více řve, tím větší je hrdina. To jsem ale trochu odbočila…. Prostě v rakouském oficiálním kempu se vyspíte, nikdo vás nebude rušit a v umývárce se nemusíte obávat, že něco nechtěného chytíte. Také není vyjímkou, že k dispozici je kuchyňka, prádelna, dětské hřiště, obchůdek se základními potravinami a restaurace. Už aby tento standart dorazil i k nám!
Je tedy i potřeba dodat, že běžná cena za kempovné pod 25€ nejde, spíše je to standartních 35€. V ceně je ale elektřina i voda přímo na vyhrazeném místě, které má cca 35m. Někde jsou větší, jinde menší.
Den třetí:
Na další den jsme si naplánovali západní část, která končí Krimmelskými vodopády. Tam už jsme ale kdysi byli s dětmi a tak jsme si pro tentokrát zvolili lanovku Wildkogel, která nás zavezla do vysokohorského lyžařského střediska, v létě protkaného cestičkami pro turisty. Navíc na obou stranách výhledu byly vrcholky sousedících kopců s kříži, které na mě působí jako magnet. Nejsem žádný horolezec, do extrému bych se asi nepustila, ale pokud ke kříži vede vyšlapaná trasa, musím jít. Mé tělo to má tak, že se potřebuje pořádně vyšťavit a pak si nějakým zázračným způsobem dobije energii.
Cesta k prvnímu kříži vedla kolem jezera, z počátku po celkem široké cestě. Bohužel nám ji zatarasily krávy, které sice vypadaly krotce, ale jejich mohutná těla mě od vyznačené cesty vážně zrazovala. Obecně se s krávami setkáte všude v rakouské přírodě, běžně se pasou volně u cest a od míst kam nesmí, je odděluje pouze nízký elektrický ohradník. V podstatě turisté lezou do jejich výběhů 🙂
První kříž jsme celkem rychle pokořili, zas tak velký problém to nebyl. Ovšem najednou byl v dáli vidět další kříž a to byla pro mě výzva. Manžel mi dal svobodu, prý nemusí být všude a že na mě počká u jezera. Druhý kříž jsem tedy dobila sama a měla jsem i čistě soukromý výhled. Nádhera.
Pokud budete někdy v blízkosti Mittersillu, zastavte se ve zdejším muzeu, které je věnováno pohoří Hohe Tauren, nebo-li Vysokým Taurám.
Expozice je zaměřená na vznik pohoří, posunu ledovců, ale i současné fauně a floře. Na nás velmi zapůsobila videa z ptačí perspektivy, jako kdyby jste byli orli a vznášeli se nad rozkvetlými i zasněženými kopci. Velkým tahákem muzea je ale plátno, které je kolem vás v 360°, vy sedíte uprostřed, všude je přítmí a kolem vás se odehrává film, který vás doslova dokáže pohltit. Najednou máte pocit, že sedíte na nějakém vesmírném talíři, který lítá nad vrcholky, pak pomalu sestupujete kolem kmenů stromů na hladinu řeky, po níž se dostanete až do údolí. Opravdu velmi vřele doporučuji!!
Na zpáteční cestě jsme si ještě z nabídky karty vybrali bazén v místním hotelu, který navíc nabízel wellness a tobogán. Příjemné zpestření po celém dni.
Den čtvrtý:
Když jsem dorazili do města St. Michael in Lungau, zaplatili jsme místo v kempu poblíž náměstí. Ono tady v podstatě ani jiné není. Ještě než se začnu rozepisovat, jen bych ráda dodala, že pokud jste v Salzbursku poprvé, prozkoumejte nejdřív oblast Bad Gasteinu, Zell am See a směrem k Salzburku. My už tato místa známe a tak jsme se vydali právě sem.
Lanovka je na druhé straně městečka, kde v klidu zaparkujete své auto. My jsme se ale vydali pěšky, abychom toho cestou více viděli. Po výjezdu kabinkou bohužel přišlo zklamání. Žádné otevřené pláně, výhled do dálky se nekonal. Na jedné straně se hlásil velký kříž, na druhé straně jiná zastávka lanovky a mezi tím les. Ten den nebyl pro nás z osobního hlediska zrovna nejpříznivější a tak jsme si řekli, že aby se věci otočily správným směrem, musí být vrchol s křížem dobit bez jediného zastavení. Cesta nebyla dle mapy dlouhá, pouze 2,2km, ale s převýšením téměř 500m na tak krátkém úseku. I doporučená doba na výstup byla 1,5h. No co vám budu povídat, byl to mazec….ale dali jsme to!!! A jako vždy, ten výhled stál za to. Cestou zpátky jsme si vybrali trochu jinou cestičku, abychom se podívali i ke dvěma jezerům, která vždy úplně lákají na posezení se svačinou.
Opět jsme si naplánovali přejezd na náš poslední den a to blíže k Dachsteinu, směrem přes město St. Martin. Podle karty jsme si ještě mohli zvolit mezi návštěvou blízkého wellness centra, nebo návštěvu hradu. V našem případě se to zdá tak trochu k nevíře, ale vybrali jsme si hrad Mauterndorf. Naštěstí se nám nám tam velmi líbilo a to už jen proto, že jsme každý vyfasoval takový ´´mobil´´, který nás provázel po celém hradu s přednáškou v češtině. Navíc byly všechny komory velmi dobře vizualizovány a tak jsme se dozvěděli nejen o historii dobývání, obchodních cestách z Itálie, ale pro nás byl nejzajímavější zdejší běžný život.
Po prohlídce hradu jsme nastavili do navigace St. Martin s tím, že jsme se ještě někde potřebovali porozhlédnout po místě na poslední noc. Ráda bych vám všem doporučila stellplatz Berghotel Lammerhof. Z hlavní silnice odbočíte doleva a pojedete údolím cca 3 km k hotelu, kde si můžete vybrat jakékoliv místo. Pronájem stojí 12€, ale ještě si musíte připlatit 2€ za osobu za dýchavičné. Co se nám ale ještě moc líbilo, byla možnost večeře za 15€, která zahrnovala výběr dvou polévek, bufetový salát, výběr hlavního jídla ze tří druhů a různé zákusky. My jsme si třeba dali jelena s karlovarským knedlíkem, který byl naprosto dokonalý. Za nás určitě příjemné zpestření poslední cestovatelské noci.
Den pátý:
Jako by to počasí vědělo, že odjíždíme a celou noc a dopoledne nám přímo lilo. Nicméně jsme to nevzdali, protože jsme naši cestu chtěli zakončit výjezdem na Dachstain west a podívat se k jezeru pod ním. Vzhledem k počasí jsme byli v jediné lanovce jezdící na vrchol sami. Na žádný trek to tentokrát opravdu nebylo a tak jsme si jen řekli, že to aspoň seběhneme zpátky dolů, abychom nebyli za padavky. Musím ale uznat, že cestou jsme potkali asi 8 lidí, kteří doslova lezli nahoru a tentokrát bych s nimi vážně neměnila.
Dole u jezera jsme se trochu pokochali, vyhlédli jsme si českou rodinku s dětmi a darovali jsme jim naše karty, které mohli ještě 1,5 dne využívat. Na pondělí si naplánovali návštěvu Salzburgu a tak jim určitě přijdou vhod.
Děkuji, že jste dočetli až sem a že vás naše cesta třeba jen trochu inspirovala. Pokud máte nějaký dotaz ke kartám, nebo k Salzburgsku, napište. V tomto regionu jsem už 3x putovala, tak bych snad mohla být užitečná 🙂
Příjemné cestování
Renáta
