V předchozím příspěvku jsem Vám psala o návštěvě Disneylandu, který jsme před odjezdem považovali jako hlavní záměr návštěvy Francie. Jak jsme se mýlili….mnohem větší dojem na nás zanechala Paříž!!! Asi jako každý, jsme nejdříve chtěli vidět Eiffelovku a pak se jen tak cournout po městě s průvodcem v ruce.
Prvořadé bylo se nějak dostat do centra, protože jsme bydleli na okraji Paříže, což bylo zhruba 20km daleko. Původně jsme chtěli použít tzv. vlak nebo chcete-li rychlodráhu RER v kombinaci s metrem, ale když nám řekli cenu jízdného RER, změnili jsme názor. Opět špatně!!! Mysleli jsme si, že když zajedeme blíže k centru, zaparkujeme a pak jen použijeme metro, takže na tom musíme zákonitě ušetřit, ale nebylo tomu tak. Parkovné poblíž středu (cca 5 km, dál už je to ´´o život´´) nás stejně vyšlo na nějakých 24 euro za den a tak by to bylo beztak stejné a ještě bychom si ušetřili nervy. Jestli totiž někdo nadáváte na pražáky jako na neukázněné řidiče, tak netuším, co by jste řekli pařížanům.
K příjezdu k Eiffelovce jsme využili klasické metro, kdy jsme si koupili jednostrannou jízdenku bez přestupu, která stála tuším 1,1o euro. Projeli jsme snad 15 stanic a vystoupili kousíček od tohoto pařížského symbolu. Opravdu se tyčí až skoro do nebe, má neskutečné množství železa na jednom místě a byla tam neskutečně dlouhá fronta lidí čekající na výstup nahoru. Bohužel právě kvůli tomu zástupu lidí jsme ji obdivovali pouze ze země, ale i tak jsme si vytvořili zážitek na celý život. Tento dojem byl navíc umocněn policejním zátahem na zdejší skořápkáře a jim podobné lidi. Názorně jsme mohli našim holkám ukázat, jak se i u nás kdysi v hluboké totalitě žilo. Vůbec bych nevěřila, že takovéto typy ještě někdy uvidím a o to víc mě překvapilo, že je najdu právě v srdci Paříže. Copak příležitostní prodejci mě nijak nezaujali, těm jsem nevěnovala pozornost, ale jak neskutečně rychle umí svůj herní stoleček uklidit hráč a se všemi svými komplici se rozutéct do neznáma, tak to jsem se nestačila divit….
Další zastávkou byl Vítezný oblouk zhruba 50m vysoký s kruhovým objezdem, který stojí za to, ho alespoň chvilku pozorovat. Dále jsem se vydali procházkou po nejznámějším pařížském bulváru, který lemují obchody světoznámých značek a i když nemáte zrovna chuť si něco koupit, stojí za to, se do těch obchodů alespoň podívat. A když nebudete mít odvahu vstoupit dovnitř, jukněte do výlohy. U takto noblesních výrobců ale bohužel ve výloze narazíte pouze na pár kousků, vážně nemývají plné vytríny zboží jako běžné obchody:))
Samotná Champs Elysées má zhruba 2 km a je zakončena na náměstí Place de la Concorde. My jsme dále zamířili k dalšímu monumentálnímu dílu a to k muzeu Louvre. Cesta vedla přes Tulierské zahrady, kde jsme si dali výbornou kávu a přemýšleli jsme, jestli věnujeme drahocenný čas prohlídce Muzea. Naštěstí jsme se rozhodli správně a další 4 hodiny jsme strávili v němém úžasu. Opravdu vřele doporučiji návštěvu (vstupné se mi zdálo až směšně levné na takovýto skvost – 11 euro), my sami jsme si prošli 4 patra levého křídla a získali jsme tolik historických znalostí, jako nikde jinde. Ovšem samozřejmostí bylo nejprve najít světoznámý obraz Mona Lisa od malíře Leonarda da Vinci.
Protože jsme se návštěvou Louvru zdrželi více než jsme měli původně v plánu, další naše kroky vedli k řece La Seine (Séně) a poté ke gotické katedrále Notre Dame přes most zamilovaných ověšený tisíci zámky a zámečky. Katedrála na nás také zanechala velmi dobrý dojem, ale naše mozkové závity byly už přeci jen z Louvru trochu unavené. Posilnili jsme se palačinkou a vydali se metrem zpět k autu.
Věřím, že se v dohledné době opět do Paříže vrátíme, protože je to nejen město pro zamilované, ale hlavně je obrovské, krásné a neskutečně plné historie. Kam se hrabe Disneyland….
super výlet 🙂