Omlouvám se, ale tento příspěvek nebude o cestování, jako je celý blog. Tentokrát je o životní změně, kterou může zažít každý z Vás, když bude jen trošku chtít.
Jakmile nemá voda v létě více jak 26°C tak se prostě nekoupu a ve sprše zkouším, jakou největší teplotu vydržím. Fakt! Vždycky vylezu jako spařené pra…sátko a strašně si v tom libuju. Tedy až do konce léta roku 2020. Pak přišla velká změna pro celý svět.
Jak to celé začalo
Celý rok 2020 byl ve znamení covidu, který ovlivnil životy snad všech lidí na celé zeměkouli. Ne že bych byla vševědoucí, ale bylo mi jasné, že pozitivní myšlení si zachovám pouze prací, s rodinou a s přáteli. Tohle všechno jsem měla a tak šlo už jen o to, jak si to i nadále udržet. Jednou, zhruba v září, když jsme se byli s Luckou toulat přírodou a napadlo nás, jen tak si zkusit namočit nohy do již studeného rybníka. Nešlo o žádné otužování, prostě jen o výzvu, která se pak stala naší společnicí. Do rybníka jsme vlezli zhruba po stehna, napočítali do tří a mazali jsme ven. Bylo to strašně studený.
Tím se ale naše výzva rozpoutala a ´´namočili´´ jsme do ní ještě Janu. Zhruba 2 – 3x týdně jsme se scházeli, lezli jsme do místního rybníka na 10 vteřin, pak na 15, 20, 25 atd. Navíc jsme si každé ráno posílali zprávy, že jsme se zrovna vysprchovali ve studené vodě a tím jsme si navzájem dodávali odvahu. Bylo to strašně důležité, sama bych to nikdy nezvládla, to vím zcela jistě! Studená – tedy ledová voda není nic, po čem by má duše v začátcích prahla, právě naopak. Víte, kolikrát jsem si říkala, jestli mi to za to vůbec stojí? Proč musím mít tak strašně zmrzlý prsty na nohou i na rukou (ty totiž trpí nejvíc). Navíc se bojím ryb a dobrovolně jsem lezla do rybníka! Ale byla to výzva, vystoupení z komfortní zóny, dělali jsme něco, co nám bylo zcela vzdálené. A právě proto ten pocit po koupání, po tom, že jsme to zvládli, byl prostě úžasný!! A víte, co bylo ještě zajímavý? Otužovali jsme se tajně, aby to naši domácí drahoušové nevěděli, mělo to být překvapení.
S pravdou ven
Náš den D nastal v jeden prosincový den, kdy už začínal být na rybníku led, ale stále šel rozbít pouze rukama. Jeli jsme si udělat v rybníku malou předpremiéru a také jsme si už museli trochu upravit led. Domluva zněla jasně, vytáhneme rodiny na zimní piknik, jídlem jim uděláme radost 🙂 Nemohli jsme jim jen říct, aby se prostě přijeli podívat, jak se koupeme v ledové vodě, to by nám nevěřili….
Náš kempingový stolek se prohýbal pod talíři s bramboráky, sushi, chlebíčky, punčem, grogem a dalšími dobrotami. Zdálo se jim to trošku divné, proč se jako máme najíst ve velké zimě a ne v teple u někoho doma. Pak ale jejich pohled padl na zamrzlou vodní hladinu, na které byl poškozený led a jen tak pronesli, který blázen se tam mohl koupat. To byl přesně ten okamžik, na který jsme čekali!! Sundali jsme péřovky a v plavečkách jsme nakráčeli do vody 🙂 Byli jsme hrdinky!!!! Obrovské!!
Jeden drahouš a jedna dcera se nenechali zahanbit a do vody šli s námi. Sice to zvládli, ale na první pohled bylo vidět, že my holky jsme prostě dál, že nám ledová voda nedělá takový problém a že se už nemusíme přemáhat. V otužování jsme pokračovali celou zimu, jen jsme museli hledat takovou vodu, která nebyla zamrzlá. To znamená třeba řeku pod splavem, vysekanou díru v ledu nebo proudící vodu u stavidla.
Díky holky
A proč Vám to všechno píšu? Ne, rozhodně netrpím samochválou, jak by se mohlo zdát. Chtěla jsem tím jen říct, že jakákoliv životní výzva je strašně důležitá a je možné ji zvládnout. Navíc se správnými lidmi kolem sebe si užijete lepší život a i nepříjemné chvíle lze přečkat pozitivně.
Teď momentálně je květen, v koupání pokračujeme dál a sami jsme zvědavé, do kdy to vydržíme. Přeci jen je voda už trapně teplá a my se přeci v létě normálně nekoupeme 🙂
Luci a Jani děkuji!!!
