Madeira – ostrov věčného jara

Z mých předchozích příspěvků jste sami poznali, že cestovat na dovolenou pro mě znamená vyrazit autem. Tentokrát jsme ale udělali s manželem vyjímku a zakoupili jsme letenky na ostrov věčného jara – na Madeiru. Autem bychom se tam těžko dostali, protože se jedná o ostrov uvnitř atlantského oceánu, který je blíže k Africe jak k Evropě a společně s ostrovem Porto Santo tvoří portugalské souostroví. Celkem má cca 270 000 obyvatel, ale většina z nich žije v hlavním městě Funchal, kde je hlavním příjmem turismus. Na délku má 57km a na šířku pouhých 22km. Pokud si ale myslíte, že dopravit se zde z jednoho místa na druhé musí být tedy ´´brnkačka´´, tak to jste na velkém omylu.

Madeira je lávového původu a je to znát na každém kroku. Místní přírodu i města zde tvoří stále střídající se kopce a údolí, kdy cesty jsou často opravdu velmi prudké. Vše je ale dokonale zelené, protože zdejší klima je velmi příznivé pro růst rostlin. Vanoucí pasáty udržují teplotu vzduchu i v zimě nad 16°C a přináší mraky, které se obvykle vyprší na severní straně ostrova. Madeira je na počasí je velmi rozmanitá, chvilku Vám může pršet a vzápětí svítit sluníčko. Dobré je také sledovat předpověď počasí na Vaše výletní cíle, protože i destinace 10km od sebe mohou být naprosto odlišné. Místní lidé jsou velmi přátelští a usměvavý, o čemž jsme se přesvědčili ihned po příletu. Ale hezky po pořádku..

Na Madeiru jsme vyrazili koncem dubna a společně s letenkami jsme si udělali i rezervaci na auto na stránkách www.autopujcovnalevne.cz, s půjčením auta firmy Golden car. Pokud jste dočetli až sem, tak si prosím zapamatujte, že tuto kombinaci už NIKDY!!! Po příletu ve večerních hodinách nám na pobočce ´´milá´´slečna řekla, že musíme mít kreditní  nebo debetní kartu s obnosem 1200 euro, které nám budou blokovat (to jsme věděli) a pak nám dala vybrat s úsměvem auto. A když mělo přijít na předání klíčů, tak s ještě větším úsměvem nám oznámila, že musíme zaplatit dalších 195,95euro jako plné pojištění (více jak samotný pronájem), jinak že nám klíče nepředá. Ovšem toto pojištění jsme již měli uhrazené z domova, ale byla velmi neoblomná. Anglicky jsem jí přeložila celý odstavec o pronájmu, ale prý jen ztrácíme čas, že máme 15minut na rozmyšlení a stále na mě pohrdavě mrkala přes dvoucentimetrové řasy. Když jsme později zjistili, že naprosto stejný problém měli lidé na druhé přepážce a i zákazníci po nás, znechuceně jsme odešli a půjčovné nechali propadnout. Takže jsme začali naši vysněnou dovolenou ve večerních hodinách na letišti, kdy už nejezdily autobusy a potřebovali jsme se dostat do města Santana, které je cca 20km letiště. Naštěstí naše dokonalá paní domácí si pro nás přijela a já jí s vděkem padla kolem ramen. A jestli si myslíte, že jsme ji znali, tak vůbec ne. Ubytování jsme si zařídili přes Booking.com, ale jak se později ukázalo, 99,99% madeiřanů je opravdu velmi příjemných a přátelských.

Jako místo našeho ubytování jsme si vybrali Santanu. Jedná se malé městečko na severu, které je jedno z výletních míst všech turistů. Ovšem tak na dvě hodiny, kdy je sem autobusy přivezou, lidé si prohlédnou tradiční a zachovalé obydlí a pak míří na další ze zastávek. My jsem si přáli poznat ryzí Madeiru, její přírodu, obyvatele a divoký oceán. A zpětně musím říct, že v tom jsme se trefili. Ve městečku byly jak restaurace, supermarket, tak i autopůjčovna.

Jak jsme hned druhý den poznali, kdy jsme se vydali na dlouhou procházku po okolí, lidé na severu žijí velmi skromně a hodně soběstačně. U každého domu je menší nebo větší políčko, na kterém jsou vysázeny brambory, mezi nimi kukuřice, fazole, melouny, vinná réva nebo banány. Ty se nám líbily vůbec nejvíc, protože to pro nás vypadalo velmi exoticky. Ještě na začátku 20. století nebylo možné spojení po silnici do hlavního města, kde farmáři prodávali své výpěstky a do Funchalu se dostávali cestami přes hory nebo po moři. Od té doby v nich jakási soběstačnost zůstala a nezmizel ani úsměv ze rtu. Je pravda, že občas máte pocit, že jste vrátili o pár desítek let zpátky, ale návrat je to příjemný a úsměvný.

Jak jsem již říkala, tamní příroda je velmi rozmanitá a je to stále nahoru a dolů. Nejedná se ale o žádné malé stoupání a klesání a velmi jsme ocenili naše trekové hole. S nimi je chůze do kopce podstatně lehčí : ) V odpoledních hodinách jsme sestoupili až k oceánu pod vyhlídkou Calhau Sao Jorge a s údivem jsme pozorovali divokou sílu oceánu. Podél břehu vedla i pěší cesta, která byla lehce nad úrovní vody a na druhé straně se tyčila skála o výšce zhruba 300m. Toto místo se stalo našim nejoblíbenějším a ještě párkrát jsme se sem po výletě vrátili.

Na dalších 5 dnů jsme si v místní autopůjčovně rezervovali auto a světe div se, nechtěli po nás žádné jištění kreditní kartou. Na den jsme zaplatili 35euro včetně plného pojištění a tím celé propůjčení skončilo. Jak jednoduché a příjemné… A tak jsme hned nacvakali souřadnice do navigace a vyrazili na první výlet, na východní část ostrova Ponta de Sao Lourenco. Tady bych se ještě chtěla trošku zastavit a upozornit, že navigace je na Madeiře je naprostou nutností. Nebudu vypisovat proč, prostě si ji vemte, bez ní jste ztracení (občas i s ní).

Výběžek Ponta de Sao Lourenco je jako jedno z mála míst ´´nezelené´´. Kdysi dávno zde vykácely stromy a zbytek porostu spásly kozy. Ovšem zhruba tří hodinová procházka na nejvýchodnější bod je naprosto úžasná. Po pravé i levé ruce máte oceán, ale intenzita jeho vln je na každé straně naprosto odlišná. Navíc jsou zde nádherné vyhlídky ze skalních útesů a srdce geologa by zde zaplesalo. I pro mě, jako pro laika, zde byla nádherná ukázka sopečných komínů, které kdysi dávno vytvořili tento ostrov. A poslední vyhlídka nabídla utvrzení astronoma Galileo Galilei, že země je kulatá. Výhled, který nikde nekončí byl naprosto kouzelný!!

Až budete cestovat na Madeiru, nesmíte opomenout procházku po levádách, což jsou cesty lemované kanály s vodou, které stékají z hor do nížin a jsou i vedeny ze severu na jih, aby v dobách sucha byl dostatek vody na zavlažování. Například krásná je procházka podél levády k místu Quimadas, což je bývalá hájovna, která má v současnosti opravdu nádherně upravené okolí a zcela jistě si odsud odvezete doslova pohádkové fotografie. Dále můžete pokračovat až do koncového místa zvané Infermo, ale my jsme tam bohužel díky času nedošli a do  teď mě to mrzí. Prý je to úžasné!!

Když se ještě vrátím k levádám, je jedno jakou si vyberete. Jen myslete na to, že pokud máte auto na parkovišti, musíte jít tam a zpět. Na Madeiře neexistují turistické okruhy jako u nás, nicméně pro obrovskou bujnost zeleně stejně moc nepoznáte, že jste už tou cestou šli – stále je na co se dívat. Nám se třeba ještě líbila Leváda do Furado, kdy na vstupním místě Ribeiro Frio se ještě můžete kouknout na velké množství sádek se pstruhy od malých po největší velikosti.

Dalším krásným místem, které určitě nesmíte opomenout, je cesta po severním pobřeží zvaná Boca di Risco. My jsme naši cestu začali v malém městě Porto da Cruz, kde zaparkujete auto u lanovky (do té bych nevlezla ani omylem) a vydáte se opět tam a zpět. Cesta vede po úbočí opravdu vysokých skal, kolem cest na vás bude čekat záplava květů a neskutečně krásné výhledy. Ráda a vřele doporučuji. Cestou zpátky jsme se odměnili výbornou kávou na zdejší pláži v Porto da Cruz.

Nejvyšší horou Madeiry je Pico de Ruivo, která dosahuje do výšky 1862m.n.m. Když uvážíte, že letecky je zhruba 8km od oceánu, což znamená 0 m.n.m tak si asi dokážete představit tu rychle stoupající cestu nahoru. Trochu Vás ale uklidním, protože pěší výstup jsou až poslední necelé 3 kilometry, na parkoviště pod vrcholkem se dostanete autem. My jsme si pohlídali, abychom měli krásné počasí a vyplatilo se. Chůzí jsme se dostali až nad mraky a tak vrcholný výhled byl s azurem nad hlavou a pohled se nemohl vynadívat na peřiny pod námi. Úplně se mi vybavila pohádka Anděl páně a neskutečně jsem si chvíle na vrcholku užívala. Je tedy pravdou, že hned po příjezdu domů jsme zjistili, jak jsme strašně spálený od horského sluníčka, ale to mi v tu chvíli vůbec nevadilo.

Abych ale nezapomněla, bylo by nefér nezmínit se i o Funchalu, když většina z Vás tam najde své ubytování. Hlavní město je velmi upravené a bohaté na květinovou výzdobu. Nachází se 20km od letiště a ani jemu se nevyhnuly kopečky. Jeho ulice stoupající směrem do středu ostrova jsou neskutečně prudké a chvílemi jsem se v autě musela přidržovat a nevěřícně jsem kroutila hlavou. K zaparkování můžete využít buď ulice vzdálenější od centra a dojít pěšky nebo parkovací domy přímo v centru, které nejsou nijak drahé. Samotné centrum je rovné, obsypané restauracemi, obchůdky, zahradami a parky. Na nábřeží se také můžete pokochat pohledem na zaoceánské lodě, které jsou zde k vidění. Nám se líbila místní tržnice Mercado dos Lavradores, kde na nás dýchla těžká exotika v podobě ovoce.

Když to celé shrnu, dovolená na Madeiře se nám velmi líbila a bylo to něco jiného, než jsme dosud poznali. Pokud vyrazíte s cestovní kanceláří a s průvodcem, nebudete mít starosti s tím, jak se kam a jak dostat. Pokud si budete chtít dopřát dobrodružství a vše si připravit sami, určitě se dostanete na poloviční cenu než se delegátem, ale s rizikem, že občas nebudete vědět, kudy a kam. Zpětně ale nelituji a příště bude opět dobrodrůžo 🙂

Pokud se Vám mé vyprávění jenom trošku líbilo a třeba také o Madeiře uvažujete – napište mi, budu ráda. A jestli máte nějakou otázku, šup sem s ní!!

Mějte se hezky

Renáta