II. část Hohe Wand a pak zpátky do Čech

Neziderské jezero a pak rychle do hor!

V minulém článku jsme se rozloučili v Mutěnicích, tím ale naše první cesta a spaní v autě nekončila. Řekli jsme si, že když už jsme tady a rakouské hranice jsou pro nás otevřené, zajedeme se podívat k Neziderskému jezeru. Obvykle jezdíme do rakouských hor, která jsme si velice oblíbily a také už jsem o nich psala, ale teď že uděláme změnu.

Neziderské jezero leží kousek pod Vídní a je velmi lehce dostupné. Z dokumentů jsme věděli, že je poměrně mělké, že je silně obydlené zajímavým ptactvem a že rakušané na březích jezera tráví svůj volný čas. Údajně je pro ně jezero takovou malou náhražku moře a spousta okolních cyklostezek po rovině láká ke sportovním výkonům.

Celkem jsme se na návštěvu těšili, proč jinak bychom tam asi jeli…..Pravdou je, že městečko je na pohled s pouličními kavárnami a restaurace velmi přívětivé, lidé jsou milý, usměvavý, vše je čisté a hezké. K hlavní pláži vede opravdu dlouhá silnice, kterou je lépe zdolat autem nebo na kole. Než by jste k vodě došli pěšky, počáteční nadšení by Vás jistě rychle opustilo. Těsně před břehem s velkou a rozlehlou pláží je závora, ale před ní se nachází parkoviště, kde lehce zaparkujete. Tedy alespoň my jsme neměli žádný problém.

Já nevím, co dál psát. Vydrželi jsme tam jen 20minut. Za nás je to bahňák s velkou rozlohou, ale po tom, co jsme poznali rakouská jezera, bychom se tam s radostí nekoupali. Navíc pokud chcete na pláž, která není ničím zajímavá, je potřeba zaplatit. Příjemná je restaurace na vodních kůlech, ze které je pohled na dovádějící kajťáky, což byl čas, který nás asi nejvíc zdržel.

V žádném případě nechci jezero nějak haně. Kdyby se někomu nelíbilo, určitě by z něj nebylo výletní místo, jen to prostě nebyl náš šálek kávy a tak jsme si na mapě našli nejbližší hory a vydali jsme se na cestu.

Hohe Wand – stolová hora

Za náš cíl jsme si našli přírodní park se stolovou horou Hohe Wand, což je místo s velkým množstvím turistických stezek, ale hlavně ferratových a horolezeckých výstupů pro fandy tohoto sportu. My ostatní se ale můžeme kochat nádhernými výhledy a obdivovat, jak někdo umí to, co my opravdu neumíme 🙂 Na délku má stolová hora 8km, široká je zhruba 2,5km a pokud chcete dojet autem na náhorní plošinu, musíte uhradit malý poplatek. My jsme to zjistili až při odjezdu, protože ve večerních hodinách, kdy jsme přijížděli, po nás nikdo nic nechtěl.

Jelikož se jedná o přírodní park, museli jsme si vybrat na naše nocování nějaký kemp. Na výběr jsme měli dva, jeden na úbočí a druhý na vršku stolové hory, přímo u informačního centra. Abych byla upřimná, v prvním kempu jsme se museli trochu smát. Šlo o oplocený svažitý pozemek s různě rozházenými zbytky zemědělských strojů, kopkami sena, které až místy připomínali hnůj a sprchu ve stanu. Nicméně to bylo jediné místo, kde mohou lezci spát, protože z druhého kempu by se na nástupní místa nedostali. A protože lezci nejsme, jeli na náhorní plošinu.

Informační centrum obklopuje parkoviště, kde přes den parkují návštěvníci hor a v noci kempaři. Okolo jsou velké a hezké výběhy pro lesní i domácí zvířata, takový Zoo koutek, který láká děti a je velmi dobře udržovaný. Vše má na starosti jen jeden pán, který je také velmi vstřícný a kempařům otevírá sprchy od sedmi od večera do osmi do rána. Ráno je nezapomene zamknout, aby je běžní návštěvníci nevyužívali. Nicméně my jsme jednou požádali o klíče i během dne a bez problémů nám vstup do sprchy umožnil.

Večer nás zůstalo na parkovišti asi jen 8 aut a nikdo nikoho nerušil. Před spaním jsme si v klidu prošli výběhy, dali si něco dobrého, sklenku vína a za naprosté tmy a ticha jsme usnuli.

Hned ráno jsme si řekli, že to vezmeme hezky zprava a po vydali jsme se po modré. V Rakousku nemůže čekat, že bude tak kvalitní turistické značení jako u nás v Čechách. Když se ale občas podívátedo mobilu na mapy.cz, nemáte šanci zabloudit. Všechny cesty, ať už turistické nebo lesní vedou opravdu hezkou a zalesněnou přírodou a rozlehlé výhledy potěší nejedno srdce. Také je příjemné slyšet, jak pod vámi lezou sporťáci, kdy někteří nadávají, jiní si pomáhají hlasitými vzdechy a ti zkušení, no na ty je radost se dívat!

Slyšeli jsme, že zdejší ferraty jsou velmi vyhlášené a lákají mnoho lezců. Ne všichni jsou ale schopni odhadnout své možnosti, ačkoliv je pod každou ferratou napsaná jejich obtížnost. Až sem tedy vyrazíte i vy, přečtěte si dobře obtížnost, aby Vás nemusela zachraňovat horská služba, která sem má výjezdy údajně celkem časté.

My jsme se pohybovali pouze po vršku hory a to můžu všem doporučit. Jak už jsem psala, vyhlídky jsou nádherné, občas narazíte na stylovou hospůdku s občerstvením, na vrcholcích  některých převisů nechybí kříže a je tu klid.

Podyjí – ale ještě jsme se vyspali v Rakousku

Protože nikde nevydržíme dlouho a spaní v autě je vlastně o poznávání, na následující noc jsme se vypravili opět směrem do Čech. V aplikaci park4night jsme opět začali hledat vhodné místo a když jsme narazili na malý rodinný kemp Hubertus ještě před hranicemi, bylo rozhodnuto. A udělali jsme dobře. Pokud někdy pojedete tímto směrem (přechod Hnanice u Znojma) a budete potřebovat nocování, vřele doporučuji!

Kemp se rozprostírá kolem rodinného domu a aby měli návštěvníci co největší soukromí, rozdělen je na několik kaskádovitých teras živými ploty, stromy apod. Po celém prostranství jsou k dispozici stylové stolečky se židličkami. Centrální místo tvoří dům majitelů s toaletou, sprchou, krásnou dobovou kuchyňkou a terasou se stolem pro více lidí. Celý prostot je navíc osázen květinami, je hezky udržovaný a cena je více než lidová. Za den pro oba dva a s autem jsme platili 13euro (2021).

A teď už vzhůru do vlasti české na poznávačku Podyjí.

Kousek za hraničním přechodem Hnanice je odbočka vlevo k hotelu Vinice. Nejen že je hotel moc hezký, kompletně vystavěný z kamene s příjemným jezírkem a okolím, ale je to také ideální místo na výchozí bod zvoleného okruhu. Vybrali jsme si cestu po žluté dolů k vodě, pár kilometrů po jejím toku, pak hezky do kopečka na vyhlídku a vinicemi zpátky k autu. Celá cesta měla 13,5km, takže lehce zvládnutelná.  Za zhlédnutí také stojí bývalý mlýn Papírna, který se dočkal své malé opravy s informační tabulí, náhonem a nechybí ani piknikové místo s příjemnou atmosférou. Upřímně musím říct, že Podyjí na mě velmi zapůsobilo, bylo krásně zelené, čisté, s bublající vodou a úžasnými vyhlídkami. Zcela určitě sem ještě někdy přijedeme a projdeme si i západní část a vůbec vše, co bude jen trochu možné.

Znojmo musíte vidět

Co se Vám vybaví, když se řekne Znojmo? Mě okurky, víno, podzemí a plavecký kemp Květoše Svobody, odkud si má dcera přivezla nezapomenutelnou vzpomínku. Z Hnanic je to co by kamenem dohodil a zbytek došel a tak jsme vyrazili (samozřejmě autem) na obhlídku města.

Nejprve jsme se museli něčeho najíst, protože nevím jak to máte vy, ale já když jsem hladová, tak jsem jsem podrážděná a nevidím to, co vidět chci. Skleněné nudle zahnaly mou nevyzpytatelnou náladu a mohlo se jít korzovat. První, co upoutalo mou pozornost byl Znojemský městský pivovar, což jste asi nechtěli slyšet. A klobouk dolů, krásně opravená památka, skvěle udělaná expozice moravských vinařů a výborná káva ještě více zlepšily mou náladu. Já si vlastně až teď uvědomuji, že pěju ódu na víno v pivovaru, ale vážně to tam takto mají. V jedné z nápaditě upravených budov si vezmete skleničku a chodíte od jednoho automatu k druhému a můžete přes kartu, na které se Vám načítá objem stočeného vína, degustovat od místních vinařů a pak si třeba lahvinku zakoupit. Je to velmi nápaditě vyřešené a celá expozice se těší velké oblibě.

V těsné blízkosti pivovaru stojí také za zmínku hrad Deblínský zámek, rotunda sv. Kateřiny a kostel sv. Mikuláše. Všechny tyto památky jsou v těsné blízkosti a spojují malé uličky, v létě s muškáty v oknech a vy máte najednou příjemný pocit, že vlastně jste. Navíc všechny stavby stojí na kopci, ze kterého se díváte na zelené parkové svahy, řeku Dyji i s vodní elektrárnou za kterou se rozpíná vodní nádrž Znojmo.

Dnešní den byl opravdu příjemný, dopoledne tůra v Podyjí a odpoledne návštěva Znojma. Co nás čeká dál? Nemůžu se dočkat….

Kamenice nad Lipou a kamenný kruh Druidů

A protože se náš čas na cestování začínal trochu plnit, vyrazili jsme cestou k domovu, nyní už jen s malými zastávkami. Tou první byla Kamenice nad Lipou, která je proslavená stromem ze 13. století. Co myslíte, o jaký druh jde? Ano, samozřejmě o lípu velkolistou, která byla roku 1824 zasažna bleskem a je její kmen poškozen a nyní roste značně do šířky. Hned vedle zámeckého parku, kde můžete lípu obdivovat, je krásně zrekonstruovaný kamenický pivovar. Určitě také stojí za Vaši návštěvu a pokud by Vám jejich pivo chutnalo stejně jako nám, není problém si ho nakoupit do zásoby 🙂

U v loňském roce jsme se pohybovala v tomto okolí a tak jsme musela svému drahému ukázat ještě jedno místo, které opravdu stojí za návštěvu. Nedaleko Kamenice je resost Svatá Kateřina, který je proslavený jako lázeňské místo ze 16.století s léčivým pramenem. I v současné době  pramen stále vytéká a z lázeňských budov se stalo centrumo zaměřené na ajurvédu. Navíc v nové, velmi impozantní budově je centrum odpočinku s wellness a s možností masáží. Já bych ale ráda upozornila na louku za resortem, kde je od roku 2014 umístěn Kamenný kruh Druidů. Ihned jak ho uvidíte, není jiná možnost než vstoupit dovnitř, tak je toto místo lákavé. Je stvořené pro relaxaci, vnímavější povahy mohou podstoupit meditaci a ti ostatní se kochají zajímavým pohledem na obelisky postavené do pravidelného kruhu. Nedaleko se ještě nachází pramen řeky Jihlavy, který také stojí za krátkou návštěvu.

A zcela poslední zastávkou se stal Jindřichův Hradec, který nás také značně překvapil. Až pojedete po sté okolo města po obchvatu, zastavte se aspoň na chvilku. Samotné město je malé, ale velmi útulné a díky množství vody z okolních rybníků Malý a Velký Vajgar a řeky Nežárky obtékající samotné centrum budete unešení. Navíc dominantou je hrad a zámek, které jsou v těsné blízkosti a tvoří třetí největší památkový komplex v ČR. Útulné uličky, opravené domy, kašny, přilehlé parky a všudy přítomná zeleň Vám jistě zpříjemní den.

Tak a jsme u konce…. Příště vyrážíme směr sever čech a budeme pro Vás opět hledat zajímavá místa 🙂