Cestování a spaní v autě je skvělý! A první byla Morava..

Když to nejde svobodně, svobodu jsme si vytvořili sami!  I. část

I tak by se dalo nazvat naše počínání v rámci cestování. Vlivem covidu byly dlouhé měsíce zavřené hranice a o tom, kdy a které se otevřou, neměl nikdo tušení. Nechtěli jsme vše nechat na poslední chvíli, ale rozhodli jsme se si z dané doby vzít to pozitivní a tím byl cíl, co nejvíce projet Českou republiku. A protože byly zavřené i hotely, penziony a další ubytovací zařízení, koupili jsme si dodávku renault trafic, kterého Andrej přestavěl podle vzoru na pinterestu a youtube. A protože se rád vyžívá v detailech, začala nám domů chodit spousta balíčků, kde byly různé úchytky, věšáčky, držáčky a další vychytávky. Tohoto šílenství jsme se moc nezúčastňovala, protože by to určitě nebylo ´´ONO´´ 🙂

Musím ale uznat, že když mi auto po nějaké době ukázal, nestačila jsem se divit. Já bych to opravdu tak detailně neřešila, protože i matrace máme vyříznuté dle každého záhybu. Ostatně by mě zajímalo, jestli paní švadlena, která na ně šila potahy, trochu nenadávala. Nicméně klobouk dolů, firmu Ekona můžeme doporučit!

Jak jsme se začali s novým cestováním sžívat

Nyní už auto nabízí vše, co v rámci možností a příjemnému komfortu potřebujeme. Každý má samozřejmě jiné nároky, ale mě postel s matrací, plnohodnotná lednička, solární dobíjení, vařič, kuchyňské propriety, sprcha, úložné prostory, nádrž na vodu, otočné sedačky, stůl a odpadkový koš k cestování stačí. Ano, toaleta tam není, ale lopatku máme 🙂 Sprcha pracuje na solár a jinak je spousta kempů a i otevřených dostupných sprch, že o denní hygienu není nouze.

Naše první cesta vedla pracovně do firmy Icepeak a tak jsme si říkali, že když už budeme na hranicích se Slovenskem, naše putování začneme právě tam. Protože první den byl tedy pracovní, s přibývajícím časem jsme se museli poohlédnout po nějakém místě na spaní. Našla jsem si aplikaci park4night, kde si vždy v místě, kde se zrovna nacházíte, vyberete z uživatelských doporučení na spaní v přírodě, v kempu nebo na parkovišti. Pro jistotu jsem si ještě stáhla katastr nemovitostí, aby mě někdo nemohl osočit, že mu spím na pozemku 🙂

Do kempu jsem nechtěla, mám raději klid a pohled na přírodu. Parkoviště mi přijdou atraktivní jen v případě nouze a tak jsem hledala nějaké vyzkoušené místo v přírodě. Hned první bylo na úplnou jedničku, navíc podtrženou a s hvězdičkou! Představte si úbočí Bílých Karpat, kravičky v ohradě, všude okolo lesy, malé jezírko a vy. Člověk najednou přepne do úplně jiného módu, je strašně spokojený, nic víc nepotřebuje. Jdete spát s klidnou hlavou, spořádanými myšlenkami a těšíte se na další den. O to větší překvápko přišlo po probuzení…

Jak jsem psala, spali jsme u malého jezírka, kam zřejmě v noci chodí zvířata pít. Já jsem tedy žádné neslyšela ani neviděla, ale velká stopa v bahně byla důkazem, že jsme v noci měli návštěvu. Stále se dohadujeme, zda to byl rys nebo vlk, ale jsem fakt ráda, že jsem návštěvníka prospala. Pokud někdo z Vás ví, jaké zvířátko to bylo, napište mi, budu ráda!

Příjemná města – Veselí nad Moravou a Strážnice

Obvykle jsem zvyklá, mít každou cestu naplánovanou, dopředu vím, co bych chtěla vidět, kde se projdu, jak dlouhá bude tůra, kde budu spát. Neříkám, že by mě to nějak svazovalo, měla jsem v tomto smyslu vždy zodpovědnost za všechny lidi kolem mě, aby se jim daný výlet nebo dovolená líbila. U cestování autem a navíc jen ve dvou, je to ale jiné. Svobodné.

Ráno jsme prostě otevřela mapy.cz a nejbližší město, které mělo spoustu turistických ikonek a tras byla Veselí nad Moravou a tak jsme jeli. Vlastně jsme si ani dopředu neuvědomili, že jsme již slyšeli o tom, jak hezký přístav u Baťova kanálu tam mají. A bylo to tak! Navíc jsme cestou potkali fakt velký strom moruše, který měl tak úžasné plody, že moje prsty připomínaly sběr borůvek.

Jsme milovníci dobré kávy a při výjezdu směrem na Hodonín jsme si nemohli nevšimnout pražírny, která měla dobový nádech, ale už z její venkovní prezentace jsme věděli, že ji musíme vyzkoušet. Až pojedete okolo, zastavte, káva je výborná a navíc mladík, který nám kávu připravoval, moc hezky vyprávěl příběh majitelů pražírny.

Další zastávkou na naší cestě byla Strážnice s pokračováním Baťova kanálu, ale hlavně se skanzenem ve Strážnici. Určitě jste už o něm slyšeli, patrně jste i viděli nějaký dokument v televizi, ale osobní návštěva je vždy jiná. Protože jsme skanzen navštívili v červenci, zhruba v každém druhém dobovém domečku bylo připraveno vyprávění na nějaké téma. Mohli jsme si poslechnout zajímavé příběhy o tom, jak se dříve děvčata vdávala, jak vychovávali děti, jakým řemeslům se učili a nebo také, jak se loučili s blízkou osobou při vypuštění její duše. Budete-li se pohybovat v této lokalitě, určitě skanzen navštivte. Andrej také není z těch, které by to nějak zvlášť zajímalo, ale vyprávění bylo poutavé a já si pořád myslím, že bychom o životě našich předků měli vědět co možná nejvíce, abychom si současné doby více vážili.

 

Malou mezizastávkou a pro nás opět nečekanou byly vinné sklepy v Plžích. Prostě jsme si tak jeli a najednou na konci obci po levé straně jsou typické moravské sklípky, jak je známe z dokumentů. Zastavili jsme …. a co myslíte, že jsme šli dělat? Asi jako ostatní 🙂

A na závěr třešnička – Mutěnice

Protože se začalo trochu stmívat, museli jsme se znovu začít poohlížet po nějakém místě na spaní. V aplikaci jsem si našla rozhlednu Mutěnice, pod kterou se údajně mohlo také přespat. Cesta nahoru vede vinicemi, kdy jsme si trochu připadali jako vetřelci, ale nikdo se na nás nemračil, ba právě naopak. Rychle jsme si zkoukli z rozhledny okolí a vydali jsme se pěšky zpátky, na úpatí vinic. Shodou okolností, nebo naší neznalostí, jsme byli v centru vinných sklípků v Mutěnicích, kterým se říká Bůdy.

Nejdříve jsme si říkali, že si najdeme nějaké malinkaté vinařství a ochutnáme jejich nabídku, ale k našemu překvapení, byly sklípky zavřené. Pár turistů ještě projíždělo okolo na kole, ale byli stejně zklamaní jako my. Až…… jedny dveře byly přeci jen otevřené a tak jsme zavítali do vinařství Bílý Kopec manželů Vrbových. Možná nás na začátku trochu zmátl jejich sklípek, který vypadal jako hodně velký, ale jedná se o malé rodinné vinařství, jen s velkým domem, kdy za vším stojí manželé sami. A vína mají vážně výborná, jak suchá, polosuchá, tak i polosladká. Jejich internetové stránky jsou prý momentálně v rekonstrukci a tak jsem sama zvědavá, jak hezké si je pro nás připraví.

Prý jsme nepřijeli v turisticky nejlepší době a tak se spíše schází jako místní. Vzali nás mezi sebe, ukázali nám sklepy, povyprávěli o víně a byl to vážně nezapomenutelný večer. Jediné, čemu jsem se musela vážně smát byl fakt, že místní ve vinném sklípku občas pijí pivo, aby si srovnali kyselinku 🙂 Prý už je pálí žáha… Po příjemné noci pod rozhlednou jsme se do sklípku ještě jednou vrátili na ranní zelňačku a museli jsme si to všechno dopovědět. Až pojedete kolem, zastavte se u nich, jejich sklep je typický přiznanou cihlou a s venkovním posezením přímo na hlavní ulici. Moc je za nás pozdravujte!!

Cestování autem naslepo je vážně skvělé, nikdy nevíte, kde za chvilku budete, co Vás čeká a jak fajn lidi poznáte.